TÝNIŠTĚ - kaple a mlýn
Zděnou obecní kapli sv. Prokopa na návsi uprostřed vsi Týniště (německy Thönischen) nechali vystavět v roce 1910 bezdětní manželé Franz a Theresie Tutschani z hospodářské usedlosti čp. 26, a to na místě tehdy již značně zchátralé starší barokní obecní kaple sv. Prokopa z roku 1718, podle návrhu neznámého architekta. Kaple byla tehdy vybavena novým inventářem, Leopoldem Skallou byly renovovány rovněž obrazy Křížové cesty a kaple nově vymalována doupovským malířem pokojů. Do zvoničky kaple byl zavěšen zvon z původní kaple. Během první světové války byl zrekvírován zvon kaple na válečné účely. V roce 1920 pořídila obec do zvoničky kaple nový zvon. Po roce 1945 však přestala být kaple udržována a postupně chátrala. Během cesty spolku německých záložníků do Týniště roku 1989 a návštěvě opuštěné kaple se zdejší rodák Horst Türr, narozený v domě č. 28 a pokřtěný právě v této kapli, rozhodl zchátralý objekt zrekonstruovat. Záložníci mu přislíbili podporu. Se záměrem opravy byl seznámen farář z Luk. Následně v letech 1990-1991 proběhla celková rekonstrukce zchátralé kaple. Dne 9. června 1991 poté proběhlo slavnostní otevření opravené kaple, kterého se zúčastnilo asi 250 lidí. V roce 2004 byly obnoveny vnější fasády kaple. Renovace proběhla díky darům a osobnímu nasazení německých rodáků. Po dokončení oprav byla proto sloužena dvojjazyčná bohoslužba. V roce 2009 byl znovu požehnán zvon v opravené zvoničce, které byly renovovány díky darům a sbírkám.
Objekt vodního mlýna (čp. 23) je zděná stavba, která se skládá ze tří částí – z obytného domu, správní budovy a vlastního mlýna. Z mlýnské technologie se v objektu dochovalo vnitřní zařízení ze 30. let 20. století, které stále slouží k mletí. Mlýn je uváděn v pozemkových knihách Stabilního katastru z roku 1841 jako panský; podle těchto knih je v domě čp. 23 usazen Johann Wirkner. Od 60. let 19. století je mlýn v držení Josefa Menzla. V období před druhou světovou válkou patřil mlýn předkům současného majitele panu Nachtmanovi. Během války se mlýn dostal do nucené správy a po válce pak vrácen původnímu majiteli. Roku 1957 byl znárodněn a bývalý majitel pověřen jeho správou. V té době se přestala ve mlýně mlít mouka a provoz byl změněn na výrobu krmných směsí pro zvířata; tato výroba v 60. letech 20. století skončila. V roce 2020 je ve mlýně uváděn Rostislav Černý, výroba krmných směsí, mačkání a šrotování obilí, pšenice, ječmene a kukuřice.
Památkově chráněno od 3. 3. 2009 jako nemovitá kulturní památka.