CHEB - hrad
Cheb – hrad, Městská památková rezervace
První písemná zmínka o Chebu pochází z roku 1061 a je zároveň i nejstarším dokladem postupující středověké kolonizace území kolem Chebu.
V roce 1167 získává Chebsko císař Friedrich Barbarossa, který rozpoznává důležitost jeho pohraniční polohy pro záměry své císařské politiky. Za stoleté vlády Štaufů je dokončena kolonizace Chebska a vedle většího počtu hradů a opevněných sídel nacházíme na Chebsku téměř 300 kolonizačních vsí. V listině z roku 1203 je Cheb poprvé zmiňován jako město (civitas). V roce 1266 obsazuje Cheb vojsko Přemysla Otakara II., který využil svého postavení správce říšských statků a připojuje Chebsko ke svým územím.
Počátkem 15. století patřilo město se 7 300 obyvateli mezi největší a nejbohatší města zemí Koruny české, vnitřní město mělo kolem 400, samostatná předměstí před zničením na 200 domů. Chebští vydržovali vlastní vojenskou hotovost složenou z najatých žoldnéřů a doplňovanou cechovními oddíly.
Během třicetileté války se Cheb stal výhodnou operační základnu pro obě bojující strany, a ty se v dobývání města, drancování okolí, vybírání kontribucí a zabírání zásob téměř pravidelně střídaly. V roce 1631 je Cheb dobyt saským vojskem, rok poté jej získává zpět Albrecht z Valdštejna, v roce 1647 město opět obsazují Švédové. První velké ožebračení města a okolí je spojeno s prvním pobytem vrchního velitele císařských vojsk, jehož jméno mělo na trvalo zůstat ve spojitosti s Chebem.
Valdštejnova smrt v roce 1634 situaci města nijak nezměnila. Samotná válka přivedla město na pokraj hospodářského zániku. Třetina domů a všechna předměstí byla zpustošena, řada řemeslníků a obchodníků emigrovala, Cheb byl zničeným, zchátralým městem. Od konce 17. století se začíná Cheb opět hospodářsky a kulturně vzmáhat, ale svého bývalého postavení již nedosáhl.
Podstatný význam pro růst či úpadek jednotlivých míst nabývá napojení na vznikající železniční síť. Otevřením nádraží v roce 1865 získalo město, sevřené do této doby stále ještě středověkými hradbami na půdoryse vymezeném v 13. století, novodobou městskou bránu. Čilý stavební ruch začal naplňovat kilometrovou mezeru mezi historickým jádrem a nádražím. Uzavřené náměstí bylo v horní části otevřeno zbouráním dvou domů a vyrovnáním výškových rozdílů mezi příkopem u městské hradby (v dnešní Šlikově ul.) až po vnější opevnění byla vybudována nová Nádražní ulice. Většina zde stojících, roztroušených domků byla zpola zasypána, zbytek demolován a v krátké době zde začaly vyrůstat nové domy.
Na místech bývalých hradebních příkopů a vnějšího opevnění vznikají tři nové, pravidelné okružní ulice (dnes Komenského, Májová a Evropská), podél kterých vytvářejí nové budovy evangelického kostela (1871), centrální školní budovy Rudolfina (1874) a divadla (1874), vytyčují budoucí obraz města 20. století.
Souběžně s proměnou města v 2. polovině 19. století se rozvíjí kultura a společenský život města. Stavbou nového divadla vzniká v Chebu stálá scéna, četné pěvecké a zájmové spolky vyvíjejí aktivní činnost. V roce 1873 je z popudu G. Schmida založeno v Chebu jedno z prvních regionálních muzeí v Čechách. Počátkem 20. století nacházíme v Chebu mimo bohaté obchodní měšťanstvo a soustředěný finanční kapitál i význačnější strojírenské závody (Fischerova strojírna založena v roce 1863, patří k nejvýznamnějším výrobcům zemědělských strojů, v roce 1891 zakládá anglická firma známou továrnu na jízdní a motorová kola Premier, holandská pak v r. 1911 továrnu Eska), výrobny potravinářského průmyslu (akciový pivovar založený 1873 patří produkcí k největším v Čechách) i větší továrny textilní a stavební podniky.
Historické městské jádro prošlo na přelomu 50. a 60. let 20. století rozsáhlou asanací a rekonstrukcí. Pro svoji stavební a architektonickou jedinečnost byl Cheb, ve kterém dnes žije přes 32 000 obyvatel, prohlášen v roce 1981 městskou památkovou rezervací.